Výstava nás provede světem sladkých výrobků z doby minulé ale i zcela nedávné.

V mnoha domácnostech se z dob babiček a prababiček zachoval křehký porcelán, sklo, někdy i vyšívané ubrusy a zástěry. A často i poklad největší – ručně psané sešitky plné receptů na jídla, která běžně vařily a na sladkosti, které byly jejich chloubou.

Moučníky a moučná jídla vždy tvořily ve střední a severní Evropě důležitou součást jídelníčku, protože maso bylo drahé a čerstvé ovoce a zelenina po většinu roku nedostupné. Na venkově, ale i v městských domácnostech, byla sladká jídla jako buchty, nákypy nebo ovocné knedlíky, podávána zcela běžně jako hlavní chod po polévce.

Česká kuchyně svými sladkými výrobky proslula po celém rakousko – uherském soustátí a leckteré z nich „vyvezla“ do sousedních zemí, jiné si zase přivlastnila.

Monarchie přinesla stálou oblibu kaváren a cukráren a ta přetrvala i po jejím rozpadu. První kavárna se otevřela v Praze již v roce 1714 v domě U tří pštrosů. Kavárny se staly místy setkávání  - mohli jste si zde zahrát karty, kulečník, šachy nebo domino, objednat si kávu, čaj či čokoládu, likéry a zmrzliny a pečivo na přání.

Zatímco kavárny bývaly výsadou měst, cukrárny fungovaly v každé větší vesnici již dlouho před první světovou válkou. Dokonce ani válečné období jejich počet žádným výrazným způsobem neovlivnil. Cukráři tehdy požívali velké vážnosti a kromě dortů a zákusků připravovali také všemožné koláče, bonbony, pralinky a zmrzliny, perníky, oplatky, kandované zboží, čokoládu a turecký med. S těmito výrobky bylo ale potřeba veřejnost seznámit – na významu tak získávala reklama. Její význam v podnikání, zejména obchodním, byl na přelomu 19. a 20. století zcela zásadní. V té době už ani malé podniky nezapomínaly na propagaci svých výrobků a prezentovaly se formou jak reklamních cedulí, tak inzercí v tisku.

Pojďte se podívat, jak se vyvíjelo řemeslo, které propojuje svým umem, nápaditostí a dovedností celé generace a které nás po nahlédnutí do starých receptů vrací zpět k tradici.